Vladislav

Vyrůstal jsem v oblasti Beskyd, které se říká Trojmezí.

Je to cíp naší krásné České republiky,
kde se střetává naše země s Polskem a Slovenskem. Bůh mně zasadil do tohoto kouzelného místa velice moudře, protože s mojí povahou a charakterem, bych si v nějakém větším městě nadělal hodně moc problémů.

A ty mně provázely i tak a řekl bych, že doslova na
každém kroku. Co se mi nelíbilo, to jsem řekl. Vždycky jsem měl na všechno odpověď a bylo mi to zcela jedno, jestli se mnou hovoří někdo dospělý anebo můj vrstevník. Když mně někdo ponižoval a urážel, tak jsem se pral.

I na základní škole jsem byl schopen se postavit panu řediteli a před celou třídou se s ním dohadovat o tom, co se mi nelibí a jak by to mělo být (týkalo se to jeho suplování, kdy chtěl namísto výtvarky učit dějepis). Dostal jsem od něj pár facek, a ještě ředitelskou důtku na rozloučenou.

No, pro facky a rány od druhých jsem si opravdu nechodil daleko. To všechno bylo ale pro mě jakýmsi zvláštním motorem kupředu. Říkával jsem, že jim všem ještě ukážu, že něcov mém životě odkážu! A taky, že dokázal, avšak jedno vím jistě, že nebylo třeba schytat až tolik ran a způsobovat si v životě tolik potíží.

Svéhlavost je dobrý, ale tvrdý učitel, jde to i jinak, a TO VÍM ZCELA JISTĚ.

Můj otec, vzhlížel jsem k němu ve všech směrech, dokázal toho profesně ve svém životě
opravdu hodně. A já miloval čas, který jsem mohl strávit s ním v jeho práci. Fascinovalo mně,
jak je vážený a respektovaný a jakou vzbuzoval autoritu. To, jakého jsem ho znal tam, mi pak
dávalo sílu zvládat to, co se dělo Doma.

Doma panovala úplně jiná atmosféra a můj otec byl najednou zcela jiný člověk. Nejenom v naší rodině, ale všude kolem vládnul ve velké míře alkohol. A jistě si dokážete představit, co takové prostředí sebou nese, a co se v něm odehrává.

Maminka to měla těžké, 11 sourozenců, bída a opět alkohol. Takže si dovede představit, že
nic z toho nevytvářelo pohodovou rodinnou atmosféru. No zvládli jsme to, já a moje dvě
mladší sestry. Trvalo mi to v pozdější době dlouhá léta, než jsem dal v sobě všechno do
pořádku.

Vždy jsem dokázal hodit to špatné za hlavu a jít dál. Měl jsem sny a cíle, kterých jsem později opravdu dosáhnul. Pral jsem se a bojoval za svoji svobodu a chtěl žít lepší život, než jsem viděl kolem sebe a sám musel jako dítě prožít. Nic jsem nebral jako dogma a šel jsem za hlasem svého srdce.

Prožíval jsem v životě těžké chvíle a bylo i období, kdy jsem neměl „ani na chleba“. Ale to
mně nikdy nezastavilo, jak tyto etapy přišly, tak zase odešly a já se posunul dál. Sny o tom,
čeho chci dosáhnout a jaký chci být mně táhly svojí intenzitou a sílou přes všechny překážky,
které se v mém životě objevily.

Ano, udělal jsem tisíce chyb a za každou zaplatil a z každé se i zpětně poučil.

ALE NIKDY JSEM SE NENECHAL ZASTAVIT.

Vždy se objevil v mém životě člověk, který mi byl inspirací, že se dá žít lépe a že lidé spolu dokáži vycházet hezky. Že existuje DOBRÝ ŽIVOT.

Vystudoval jsem zahraniční obchod se specializací na hospodářskou němčinu a před tím,
než jsem se vydal po boku mé ženy směrem duchovního učitele, terapeuta a léčitele, jsem
se i v profesní oblasti vypracoval na vedoucího prototypové dílny v oblasti automobilového
průmyslu.

Nikdy jsem to z ŽIVOTEM nevzdal a nepřipustil k sobě myšlenky, že to nemohu
zvládnout. A to mi věřte, že byly chvíle, kdy se mi celý dosavadní život zhroutil do samotných základů a já musel začít znova.

Už jako mladý muž jsem věděl, že pro mě tady na Zemi existuje ta pravá žena. Prostě jsem to věděl, stejně tak jako jsem vídával mrtvé lidi, a jako jsem věděl, že nemusím chodit do kostela, abych tam našel Boha. Jako kluk jsem miloval příběhy o Ježíši Kristu a nemohl se dočkat Vánočních svátků, kdy bylo jedině možné je vidět. Důkazy a probuzení o tom, že je kolem nás mnohem víc, než pojímáme svými smysly, ke mně přicházely „jakoby samy“.

Vhledy do minulosti, co se na nějakém místě stalo (potvrzeno dobovými svědky). Setkávání se s různými bytostmi přírody, prožití skrytých a potlačených schopností člověka, nebo také různé duchovní vhledy a prožití. To vše jsem prožíval a prožil před tím, než se mi do rukou dostaly knihy a vědění o duchovnu a spiritualitě jako takové.

Díky těmto předchozím prožitím jsem se v ničem, cojsem později z duchovní literatury studoval a učil se, neztratil. Tyto dary zhora mi vždy umožnily najít v tom či onom duchovním směru či učení skryté perly a varovaly mně před skrytými pastmi.

Mojí drahou ženu jsem fyzicky potkal ve svých 31 letech a v tu chvíli se můj život změnil od samotných základů. Pracně, do té doby, vystavěná stavba se bezezbytku zhroutila k zemi a já musel - MOHL začít stavět znovu. Měl jsem na krátkou, velmi krátkou chvíli čas se rozhodnout, zdali chci a jsem schopen podstoupit a přijmout tuto výzvu.

Moje žena mě poznala okamžitě, že jsem to já, na koho celý život čekala a nesměla mi nic říct a ani nijak něco naznačit. Což dodržela do posledního detailu. Snad jen ten z vás, kdo to prožil, si dokáže představit ten životní zápas mezi egem a srdcem - citem, který jsem musel podstoupit.

Vyhrála LÁSKA, vyhrálo srdce a celá iluze mého Ega o sobě samém byla stržena za velké agónie k Zemi.

OD TÉT O CHVÍLE ZAČALA MOJE OPRAVDOVÁ DUCHOVNÍ
CESTA POZNÁNÍ SEBE SAMA.